TOREADORSKÝ SVETR II.
Asi znáte ten vtip, jak na smrt nemocný muž ucítí vůni svých nejoblíbenějších vdolků, tak z posledních sil sleze ze smrtelné postele, ani chodit nemůže, tak se plazí do kuchyně a natahuje se po vdolcích... A těď ho manželka pleskne přes ruku a povídá: Dáš tu ruku pryč, to je na pohřeb! No, já jen, že mi bylo špatně a hodně podobně jsem se sápala na počítač, abych to tady napsala a pro jednou dodržela slib... Hele, já nejsem trpitelský typ! Teda... Doufám...
Jo, ještě bych chtěla upozornit, ať to každý bere s nadsázkou, nechci urazit žádne mladší sourozence ani starš sourozence, sama jsem obojí ;) ani nikoho kdo poslouchá dechovku ani Miloše Zemana.
Raven de Night
Učitel Dumbum měl tak trochu zpoždění, ale relativně brzy se vřítil do třídy a rychle za sebou zabouchl. Chvíli ještě poslouchal s uchem přitisknutým ke klíčové dírce, občas něco křikl přes dveře a nakonec se začal věnovat svým žákům. "Jéé, nějak nám to tady prořídlo... To vás tolik propadlo?" Podivil se a pohlédl do třídnice. "Super, aspoň tu bude klid... Hele, Kouřile, nech bejt ty kytky, kvést to stejně bude až pozdějc, pálit to teď nemá smysl a pokud tě u nich uvidím ještě jednou, vezmu si je domů!" Žák se posmutněle usadil do své lavice. Dumbum sebral ze sého stolu hromádku papírů a každému jeden rozdal. "Jak vidíte, rozvrh už je hotový, budeme mít spolu dvě hodiny týdně, v úterý čtvrtou a ve čtvrtek sedmou hodinu... Jo, baba Příšerná mi nakázala vás upozornit na kroužky češtiny a matiky pro dobrovolníky, nepočítám s tím, že byste se chtěli hlásit, kdyby jo, víte kde mám kabinet, pokud to nevíte, poznte to podle ohořelých dveří a rozleptaných kachliček. Ne, teď už vlastně ne, když škole zmalovali zadek. Teda, jako že na zadní straně školy jsou nový okna, vymalováno a mě vyměnili jak kachličky přede dveřma, tak dveře. Ale nebojte, to středy budou kachličky i dveře v naprostém pořádku." Svou řeč doprovodil zlovolnm smíchem a slovo 'naprostém' řekl tak, že se žáci už připravovali na blízký výbuch. Dumbum se ještě nebezpečně zašklebil na Miloše Zemana. Žákům přišlo, že obraz se zatvářil trochu vyděšeně. Chemikář změnil téma: "Tak, komu sourozenci vypadli z domova na střední, do mateřský, na základku?"
Tím jim poskytl téma tak na deset minut, kdy se probírali otravní starší sourozenci, šikanující své domácí otroky, mladší sourozenci, kradoucí čokolády, bulející a neustále žalující na nevinné mučedníky ve věku čtrnácti až šestnácti let. Následním tématem bylo, co kdo dělal o prázdninách, až kdosi sebral odvahu a položil tuto otázku i Dumbumovi. Ten se znovu škodolibě zašklebil na Miloše a pronesl: "Měl jsem, ehrm, velmi mnoho práce. Ale nemusíte mít strach, na praktické pokusy mám ještě kyselin dost. A to školní sklepení bude prý taky do tří měsíců opraveno. Do té doby bych vám radil se těm týpkům v monterkách radši vyhnout, poslouchají dechovku.Zvlášť tomu velkýmu borci s růžovejma brejlema." Jo, a zítra a pozítří si vemte něco, čím se zabavíte, protože kdo si nic takovýho neveme, bude tu sedět a koukat do blba. Nebo na blba." Posunkem ukázal na Miloše. "Takžeee, zdar, mějte se, zítra vás tady chcu zase vidět, takže ne že někdo nepřijde jen protože se mu na dva dny udělá rakovina. A zítra si vezměte nějakou kabelu, budou se rozdávat učebnice. Takže tímto dnes oficiálně končím výuku, můžete jít."